Když se řekne kvalita

Pojmy „jakost“ a „kvalita“ jsou chápany jako synonyma. Tato slova by měla odrážet míru uspokojení potřeb a představ konkrétního zákazníka. Jakost popisujeme pomocí souboru vlastností a znaků, které nazýváme charakteristikami jakosti, znaky jakosti:

• charakteristiky kvantitativní, které mají povahu veličin a lze je měřit (hmotnost, rozměr, pevnost, tvrdost, rychlost)
• charakteristiky kvalitativní  nelze popsat číselnou hodnotou, ale určují se subjektivně pomocí hodnotních stupnic a mohou být pro spokojenost zákazníka rozhodující(tvar, vzhled, pohodlnost)

Růst výroby soustředil pozornost výrobců na vlastní výrobu a technickou kontrolu vstupů a výstupů. Od poloviny minulého století začaly výrazně narůstat požadavky zákazníků na výrobky a jejich kvalitu. Bylo zřejmé, že výrobek, který pouze plní technologické parametry, nemusí být na trhu úspěšný a že zákazníci zohledňují i další kritéria jako hezký vzhled, spolehlivost, úspornost, komfort při užívání apod. Současně se stupňovaly požadavky na prodejní a po prodejní servis a návazné služby. Tuto novou situaci a klima na světových trzích plně pochopili japonští stratégové, průmyslníci a manažeři. Ti jako první docenili teorie amerického vědce W. E. Deminga a s pomocí jeho metod prokázali, že komplexní chápání kvality je nejen konkurenční výhodou, ale i produktivním nástrojem na cestě k prosperitě.

Japonský úspěch vedl k tomu, že i další průmyslové společnosti začaly v sedmdesátých letech obracet pozornost na kvalitu v širokém pojetí a začaly vznikat první modely jejího řízení. V prominentních oborech jako letectví a kosmonautika, obranný, automobilový a elektrotechnický průmysl, byly formulovány podnikové a odvětvové standardy, které stanovily požadavky na systémy kvality. Například VDA pro automobilový průmysl. Tyto normy jsou stále zdokonalovány a modifikovány podle výsledků technického pokroku a úrovně výroby.

Počátkem osmdesátých let ustavila Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO technickou komisi ISO/TC 176. Komise vypracovala a předložila normy ISO řady 9000 pro řízení jakosti, které byly v roce 1987 přijaty. Tyto standardy se staly součástí národních systémů norem ve většině průmyslově vyspělých zemních. Byly revidovány v roce 1994 a 2000. Poslední revize měla zásadní charakter a významně orientovala požadavky stanovené normami na plnění požadavků zákazníka a řízení a zlepšování procesů. Plnění požadavků normy v praktické činnosti organizace je prověřováno v procesu certifikace, kdy specializované agentury vydávají příslušné certifikáty. Ty slouží jako ujištění pro zákazníky a další zainteresované strany, že standardy kvality jsou v organizaci respektovány a naplňovány.

Pro dosahování podnikatelské úspěšnosti jsou hledány další cesty a jednou z nich je využívání filosofie TQM – Total Quality Management. To je spíše způsob myšlení o cílech organizace, procesech a lidech, včetně otázek etiky a podnikové kultury než exaktní návod pro výkon managementu.

  

Typ výrobního procesu	Hrubé časové zařazení	Charakter
Řemeslná výroba – přímý styk se zákazníkem, splnění jeho požadavků a okamžitá kontrola kvality vykonané služby	Do 1900	Dělník
Výrobní procesy s technickou kontrolou – zavádění vstupní, mezioperační, výstupní kontrola technickými kontrolory – nejzkušenějšími pracovníky	1920	Technická kontrola
Výrobní proces s výběrovou kontrolou – používání statistických metod kontroly kvality	1940	Statistické metody technické kontroly
Regulace výrobních procesů – rozšíření používaní statistických metod kontroly kvality o další činnosti v podniku. Základ moderních systémů jakosti	1960	Statistické a regulační metody technické kontroly
Výrobní procesy s koncepcí CAQ (Computer Aided Quality) a TQM ( Total Quality Management) – totální kvalita, proces neustálého zlepšování ve všech oblastech se zapojením všech zaměstnanců a s cílem maximálně uspokojit požadavky zákazníků a současně ekonomického přínosu pro organizaci	1980	CAQ a TQM
Model dokumentovaných procesů – dle norem ISO řady 9000	1990	ISO
Snaha o GQM (Global Quality Management)	2000	CQM